Exoticky vypadající strom z čeledi šácholanovitých (Magnoliaceae) se proto lidově nazývá tulipánovník. Jeho vědecký název zní Liriodendron tulipifera. Většinou se označuje jako liliovník, někdy také jako lyriovník (liriovník) a třeba i lyrovník. Někteří se přiklání k názoru, že část rodového pojmenování vychází z řeckého slova leirion (lilie), zatímco jiní vidí v jeho listech lyru, proto lyriovník.

Ať tak, či tak, liliovník tulipánokvětý, který má svůj původ v Severní Americe, je státním stromem státu Indiana. V Evropě je pěstován od roku 1663, v České republice je uveden v soupisu rostlin smíchovské botanické zahrady z roku 1776. Ve své původní domovině roste v listnatých lesích na bohatých kyprých půdách v říčních údolích.

Liliovník je považován za živoucí fosilii. Jde o starobylého zástupce krytosemenných dřevin vykazující znaky vývojově starších jehličnanů. Jeho fosilní záznamy pocházejí z mladších druhohor (křídy). Plodem liliovníku je jakási šiška, která se postupně rozpadá na stromě. Střídavě postavené listy mají čepel téměř čtvercovou se 4–6 laloky a poměrně dlouhým řapíkem. Zvoncovité květy, které připomínají květ tulipánu, jsou až 6 cm velké. Skládají se ze tří zelených kališních lístků a šesti žlutých korunních lístků s oranžovým pruhem. První květy se objevují na koncích větévek v květnu a v červnu ve stáří stromu 10 let. Květy jsou neodolatelným lákadlem pro včely. Pro svou velikost pohostí i několik včel najednou.

Strom dorůstá do výšky 40 metrů a dožívá se až 400 let. Je ceněným zdrojem dřeva, které se používá k výrobě nábytku. Pro jeho vysoký vzrůst a podzimní zbarvení listů jej v Americe také někdy nazývají žlutý topol (Yellow Poplar). Má také přezdívku „strom svobody“, poněvadž v období války za samostatnost byl hojně vysazován jako symbol úsilí o nezávislost.